Legenda sv. Jiří

Mimořádně významnou uměleckou památkou je nástěnná malba zdobící jednu z nejstarších místností gotického paláce. Malířskou výzdobu dal v roce 1338 pořídit Oldřich III. z Hradce. V českém prostředí představuje jindřichohradecká svatojiřská legenda první malířský celek s církevním obsahem užitý při výzdobě světské prostory a co do rozsahu má jenom málo srovnání v celé střední Evropě. Vznik rozsáhlého cyklu maleb zapadá do atmosféry bojovného rytířství přelomu 13. a 14. století. V jejím duchu se na panovnickém dvoře i na venkovských sídlech nejvyšší české šlechty pěstovala a rozvíjela vyspělá rytířská dvorská kultura s oblíbenými hudebními produkcemi potulných pěvců i přednášením módních literárních děl – hrdinských eposů či legend o statečnosti a utrpení křesťanských mučedníků. Hrdinný život patrona všech rytířů – sv. Jiří, je zde neznámým malířem mistrným způsobem převyprávěn v téměř 50 samostatných výjevech. K výjevům legendy se v dolním pásu připojuje 19 vedle sebe řazených erbů. Jedná se o znaky příslušníků české šlechty, účastnících se prusko-litevských křížových výprav českého panovníka na pomoc řádu německých rytířů v letech 1322 – 1337, jež tvoří s legendou jednotný výtvarný i tematický celek.