Nejstarší    historie     města   je   spojena   s   panováním mocného šlechtického rodu Pánů z Hradce. Jeho zakladatel, významný zemský úředník ve službách Přemysl Otakara I. a Václava I. Jindřich Vítkovec, zbudoval na počátku 13. století na místě starého knížecího hradiště středověký hrad a založil tržní osadu pod hradem.
K hospodářskému rozvoji nejvíce přispívala mimořádně příznivá geografická poloha místa na křižovatce dálkových cest. Přes Hradec procházely cesty spojující jej s hlavními zemskými centry moravskými i středních a východních Čech a směřující do Podunají, které umožňovaly městu velmi rychlé a výhodné spojení s mezinárodním obchodem. Díky tomu se stal Jindřichův Hradec obchodním centrem pro široké okolí a pravidelné týdenní trhy, které byly důležitou výsadou poddanského města, umožňovaly směnu řemeslných výrobků mezi domácími obyvateli i odbyt zboží cizokrajného původu.
Jindřichův Hradec byl již od 13. století proslulý především soukenictvím. Zdejší soukeníci svou výrobou opanovali celou Českomoravskou vysočinu. Přes vzdálenější tržiště i stálé sklady prodávali své zbožím na území celé Itálie, Rakouska a zčásti i Chorvatska.
V 16. století lze Jindřichův Hradec co do množství, šíře sortimentu a rozsahu vývozu považovat za jedno z nejdůležitějších výrobních středisek ve střední Evropě a ještě v 18. století držel objemem produkce za městem Liberec II. místo v království.
Podle soupisu obyvatelstva a domů z roku 1654 byl Jindřichův Hradec s 405 osedlými domy po Praze druhým největším městem českého království.
Jak naznačuje úvodní citát, procházelo město Jindřichův Hradec i méně šťastnými obdobími. Velkými pohromami byly dva požáry, z nichž první v roce 1773 krom velké části města citelně poškodil hrad a zámek a druhý, 19. května 1801, zničil na 318 městských objektů. Přesto však byl Hradec ještě roku 1848 se svými 6986 obyvateli a 643 domy osmým největším českým městem.
Kulturní i hospodářský význam města značně zmenšilo otevření první jihočeské parostrojní železnice spojující Prahu s Vídní, jež se městu vyhnula. Jindřichův Hradec byl na hlavní trať napojen až o 16 let později.
Odklon hlavní dálkové trasy zpomalující rozvoj průmyslu, nedostatek pracovních příležitostí a trvalý pokles obyvatelstva v 80. a 90. letech 19. století znamenaly pozvolný ústup Jindřichova Hradce z bývalých předních pozic mezi českými městy.
V současnosti se s vědomím staletých kulturních tradic, s bohatým odkazem předků uchovaným zejména ve stavebních a uměleckých památkách (město je památkovou rezervací od roku 1961) i s tradičně dobrými kulturními a obchodními vztahy k sousedním oblastem město stává živým společenským a kulturním centrem a vyhledávaným turistickým cílem jihovýchodních Čech, navazujíc tak na nejlepší stránky své bohaté minulosti.